Ticho nocí duní

29. března 2008 v 12:25 | michelle |  Básničky
Ticho nocí duní
Černý smutek se rozplývá,
šedivému nebi cloní.
Chladivý vítr ovívá
roj hlav co se k němu kloní.
Mdlé hlavy s bolestí v těle
jež lítostí oltář myjí,
mají se rádoby skvěle -
jejich srdce totiž bijí.
V tváři výraz podoby věrné,
bezhříšný život ho nekryje.
Leží před nimi v rakvi černé
ten, jehož srdce už nebije.
Dřevěné víko zavrzlo.
Hlína dopadá s těžkostí.
Cítění umrlce zmrzlo.
Konec lidských něžností.
Rozešli se pozůstalí.
Byl zakryt náhrobní kámen.
Jen smrt a bezmoc zůstaly
aby hlesly němé "ámen."
Nebe ztmavlo na uhlí.
Protíná ho jas lunní
který vidí jen ztuhlí.
A ticho nocí duní…
je to podle mě hezká básnika,která je sice smutá ale také skrývá hodně pravdy..hezká povídka,michelle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michelle michelle | 16. dubna 2008 v 16:53 | Reagovat

diky :) aspon žes napsala že je to ode mě.. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama